pátek 30. března 2012

Vlastenectví již není hanba?

Jakým způsobem restaurace Avatár vlastně nakupuje suroviny? A do jakého daňového ráje odchází náš zisk?
Světe div se, i oficiální media již začínají mluvit o souvislosti mezi kupováním
místních produktů a potravin. (politicky nekorektní je stále ještě používat slovo národní). Rozmach farmářských trhů s místní produkcí je impozantní i když se zde snadno může prodávat i zahraniční zboží , přesto je na zájmu zákazníků vidět zvyšující se povědomí o tom, že koupí místních potravin podpořím místní pěstitele, místní ekonomiku a svůj národ (ano jednou jsem to sprosté slovo použil).
V Avatáru jsme si těchto věcí vědomi již od samého počátku. Vždy se tedy snažíme vybrat dodavatele tak, aby byl místní (co nejbližší). Asi před půl rokem jsme například změnili dodavatele rýže. Nyní již nepoužíváme indickou rýži Basmati, ale španělskou rýži La Perdiz, která k nám nemusí cestovat tak daleko. Eurofilové mohou dokonce říci, že je to rýže domácí-evropská.

V těchto dnech přecházíme z čínské BIO pohanky na českou pohanku Šmajstrla. Společnost PRO-BIO nám roky tvrdila, že čínskou pohanku prodává jen když má nedostatek té české. Po několika dodávkách čínské pohanky na podzim, po sklizni, jim již nevěříme.

Poohlédli jsme se tedy po českém dodavateli české pohanky a opravdu jsme našli zřejmě jediného výrobce české pohanky-lámanky, kterou používáme do naší vyhlášené Maminčiny bramborové kaše. Pohankový mlýn Šmajstrla je nám také sympatický tím, že jde o českou rodinnou firmu, která stejně jako restaurace Avatár má velice ráda tradice.
Od nynějška si tedy můžeme vždy pochutnávat na české pohance. A nabízíme i další výrobky této sympatické firmy.

Tímto se také dostáváme k otázce našeho zisku zmiňovaného v úvodu. Přestože pro někoho může být i slovo zisk sprostým slovem, je to jediná věc, která nám umožňuje pokračovat s naší restaurací. A dává nám také, stejně jako všem našim zaměstnancům, obživu. Navíc máme trvalé bydliště v Brně takže zde odvádíme daně, které jdou do státního rozpočtu České republiky. A nejsou to částky malé. Alespoň z našeho pohledu.
Svým obědem v Avatáru tedy podporujeme nejen obyvatele Brna, zvířátka (která nemusí na jatkách umřít), ale i místní ekonomiku a Českou republiku.

čtvrtek 22. března 2012

V Avatáru solíme německy.

Jsme v EU, Polsko také, všude by měly platit stejné normy, a přesto neplatí.
Každý národní stát si vždy bude více hledět svého zájmu než zájmu něčeho tak imaginárního, jako je lidské zdraví u sousedů. Jak je na tom v této situaci můj oběd v Avatáru?
Nad zprávou o používání technické soli ( http://ekonomika.idnes.cz/polska-solna-afera-0n0-/ekonomika.aspx?c=A120322_130723_ekonomika_spi ) vyvstává řada otázek. Jsou skutečně potraviny, které nám nabízí potravinářský průmysl, bezpečné? Mám si bez sebemenších pochyb dát k obědu všechny ty novinky s vysokým obsahem GMO, E-XYZ.. a pečlivě obráběné podle ISO-900X ... ? A nebo je na místě být opatrný a konzervativní?

Poláci přiznali, že používají v potravinářství sůl, která se většinou používá na sypání chodníků. Ale je to prý v pořádku, protože podle jejich měření hodnota škodlivých látek v jejich technické soli nepřesahuje v tomto případě stanovené "normy". ( http://zpravy.idnes.cz/technicka-sul-z-polska-zdravi-neskodi-prokazaly-testy-p12-/zahranicni.aspx?c=A120306_131612_zahranicni_jnd )
Můžeme nebo nemusíme této zprávě věřit. Můžeme nebo nemusíme začít zkoumat, co je to "normy" a co to znamená "o něco více síranů".
Faktem je, že slepá víra v dokonalost potravinářského průmyslu evidentně není na místě.

V Avatáru používáme na vaření sůl od firmy Solsan http://www.solsan.cz/ , která prodává sůl pocházející z Německa.
To, co je však na kvalitě Avatár menu to nejpodstatnější, je fakt, že každý den v Avatáru obědváme. Každý den mohou naši zákazníci vidět, jak si personál restaurace nabírá svůj oběd ze stejných výdejních nádob, ze kterých nabíráme obědy pro hosty.
Navíc jsme firma malá, a proto je pro nás, na rozdíl od velkých, každý jeden spokojený zákazník životně důležitý. 
K těmto spokojeným zákazníkům patří i slečna doktorka ze sousední nemocnice U svaté Anny. 

pátek 16. března 2012

Skutečná příčina "jarní" únavy

Možná jste si všimli cestou do Avatáru za výlohou lékárny plakátu, který propaguje cosi na léčbu jarní únavy. Unavený člověk může opravdu uvěřit, že za jeho únavou je nedostatek čehosi co mu nabízené pilulky dodají a on se pak lehce, polknutím prášku, své únavy zbaví.

Snadná řešení však nebývají často ta správná. A tak máme spíše šanci dostat do těla něco chemikálií a pomoci farmaceutickým firmám k lepším ziskům.

Skutečný zdroj únavy popisuje excelentně náš oblíbený propagátor zdravého životního stylu zde:



1. Pár minut denně cvičit.
2. Jíst přírodněji.
3. Být v pohodě.
Možná pár farmaceutických továren zkrachuje, ale tent pocit skákat a s radostí běhat jako děti, za to stojí.
Vyzkoušejte a napište prosím svou zkušenost.