úterý 28. června 2011

Obyčejná škola (restaurace) děkuji nechci.

Již více než 20 let si můžeme svobodněji vybrat co budeme číst, jíst co dělat...
Většina tuto možnost nevyužije a jede ve vyjetých kolejích svých rodičů, a tak velice pravděpodobně skončí jako oni.
Ti vzácní, kteří se rozhodnou pro svou cestu jsou vzácní.
Jelikož nevyšlapané cesty jsou nevyšlapané a tudíž obtížnější.
O to hodnotnější a opravdovější je život těchto odvážných.
Nahlédnout do světa volby své cesty a cesty pro své dítě dává pěkně tento článek:
http://www.novinky.cz/zena/deti/236716-obycejna-zakladka-dekuji-nechci.html
A článek a diskuse zde:
http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/veronika-vendlova.php?itemid=13543

Je pochopitelné, že stádo je vedeno vůdci a přestože členové stáda uznají současný špatný stav věcí, bez příkladu vůdců nezmění nic. Což je stav většiny populace. Jak vidíme z diskuse výše.

Stejná situace je i ve stravování. Přestože všeobecné povědomí o tom, co je zdravé a co ne, roste, v praxi se nezměnilo nic. Většina chodí na třídenní guláš do hospody na rohu. A proto je jejich úroveň vědomí stejná jako před těmi dvaceti lety.

Dokud nezměníme svůj směr dojdeme na to stejné místo kde už jsme byli.
Bohužel většina z těch kdo začne hledat svoji cestu, tak učiní až když narazí na životní situaci, kdy už prostě nejde pokračovat stejně jako doposud.

Jak nám často potvrzují noví hosté, kteří se cestou z nemocnice u sv. Anny "náhodou" staví na průzkum v Avatáru.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkujeme za tvůj názor, radu atd.
Systém je nastaven i na používání anonymního profilu.
Mezi vložením dvou příspěvků vyžaduje systém časovou prodlevu.